S jarem přichází melncholické nálady. Pocity se mění každým okamžikem, a i když jsem v jedné chvíli absolutně spokojený se svým současným single stavem, ve chvíli druhé je mi to líto a uvědomuju si, jak moc bych chtěl, aby do mě byla zase zamilovaná nějaká skvělá slečna a já do ní. Načež takové hříšné myšlenky zaženu a snažím se opět být spokojený sám. Víceméně se mi to daří. Až to přijde příště, chtěl bych, aby to bylo všechno zase krásně spontánní, emotivní a krásné. Abych si byl jistý tím, co cítím. Aby to byl vztah, u kterého nebudu mít potřebu srovnávat jej se vztahy minulými. Chtěl bych být znovu zamilovaný, bez kompromisů. Jenomže neví, jestli jsem toho ještě schopný. Vztah s Mnk bylo spíš dobré kamrádství s tím, že jsme se líbali, občas spolu spalli, dívali se na filmy a říkali si pěkné věci.... A i když se to zdá být dost, tohle mi bylo málo...
Ale víc jsem jí nebyl schopný dát ani si od ní vzít, ačkoliv ona určitě chtěla... Jseem už prostě otupělý.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
otupělost bych řekla že nikoli...spíš prostě kolem sebe nemáš takovou holku, s kterou bys mohl prožívat to o čem píšeš...až jí potkáš, budeš vědět, že je to ona...proto si myslim, že otupělost nikoli...
Souhlasím s Illuén.
Až se objeví taková holka, s kterou bys mohl výš uvedený věci prožívat, tak tě ta "otupělost" zase přejde. Mnk to prostě zjevně nebyla.
Okomentovat