Sedím na privátě v pokoji, sám. Debilní melancholická nálada umocněná debilní prohrou v kartách.. Chtěl jsem jít se slečnou, co jsem u ní v pondělí spal, ven, ale byl jsem už podruhé tento týden odmítnut, takže z tohoto asi také nic nebude. Ne že bych to nečekal, ale říkal jsem si, že za pokus to stojí.
A tak sám sedím na posteli, hraju poker přes internet a je mi smutno. Do očí se mi derou slzy, ne z nějakého důvodu, ale prostě jenom dokreslují celé moje aktuální rozpoložení. Nechápu lidi, jako je třeba archeolog, jak můžou být sami skoro pořád. Nedivím se, že tolik chlastá. Když já dnes nemám ani chuť pít...
Chtěl bych s někým jen tak sedět, kouřit jointy a vykládat si o nějakých zbytečných věcech. Potřeboval ybch teď, aby mě měl někdo rád. Nebo spíš bych potřeboval já mít někoho rád. To je asi lépe řečeno. Mnk mě měla ráda moc. Musel jsem být v dost podobném rozpoložení, když jsme spolu začali, jako jsem teď. Bylo to na můj svátek. To jsem mohl mít dobrou schízu, mám ke svému svátku totiž víc vzpomínek...
Nic, jdu se protrápit nocí. Doufám, že brzo usnu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Škoda, že bydlíme tak daleko od sebe... Taky jsem vlastně pořád sama zavřená v pokoji a sedím u kompu. Btw. nemám tvoje ajsíkjů, někdo mi vymazal všechny kontakty... Tak, jestli chceš, přidej si mě... 449516992
Okomentovat