504

Tohle je můj 504. post na tomhle blogu... Poslední... Vysvětlení je v článku, jež tomuto předchází... Zájemci o adresu na můj nový blog mejlujte na 23selfhelpstreet@gmail.com a já vám ji možná pošlu :)

Milovat znamená být sám

Zavírám se sám do sebe. Mám pocit, že si s lidmi kolem mě nemám moc co říct. Není se čemu divit, nemůžu přece chtít, aby někdo chápal moje současné pracovně-vztahové rozpoložení. Obé se mi kurví totálním způsobem, ale já jsem zatím pořád v klidu.
Znovu jsem smazal Z.p z přátel na FB. Nechci vědět, co dělá. Moc to potom bolí. Milovat znamená být sám. Už jsem si mohl zvyknout.

With twilight as my guide

Jsem se dnes probudil řádně rozkopaný... je mi smutno šíleným způsobem. Vlastně až dnes na mě dolehlo úplně všchno, co se stalo v posledních několika dnech. Předtím na to nebyl čas. A jak to tak píšu, uvědomil jsem si, že musím zapomenout. Bude to tak lepší. Doufám.

In the cold light of the morning

Pořád dokola. To, co jsem psal před pár dny už zase neplatí. Zůstaň.pryč celý cyklus urychlila. Je pravda, že další pokus o vztah by nás nejspíš zase oba zničil... já bych se zničit nechal klidně. Dal bych rok života za každý den s ní. Strávit s ní celé prázdniny a prvního září umřít. no problem.
Takhle budu mít nejspíš o něco delší život.


btw. tohle je článek 501, tzn. že minulý článek měl číslo 500. Doufám, že až budu psát článek s číslem 1000, bude stejně pozitivní, jako ten s číslem 500..

protože já miluju ji a ona miluje mě?

Z ničeho nic jsme zhruba tam, kde jsme byli před rokem. Opět jsme se dostali do stadia, kdy chceme být spolu, kdy věříme, že je to možné, kdy máme oba potřebný elán... protože se nám po sobě stýská, protože patříme k sobě, protože já miluju ji a ona miluje mě? Nevím, jestli jsou tohle ty správné důvody, ale vnímám to tímhle způsobem a věřím, že tímhle způsobem to vnímá i ona.
A tak mám teď pocit, že jsem opravdu šťastný. Najednou je mi jedno, že se mi nedaří v práci, protože si umím představit, že když nedokážu tohle, dokážu zcela jistě něco jiného. každopádně bitvě není konec. Lacino se nevzdám. Obzvlášť ne teď, kdy mám elánu na rozdávání.
Nebavili jsme se vůbec, kdy a kde se uvidíme, ale jak nás znám, tak to nebude trvat dlouho.

It's forever? Možná...

Ráno jsem si myslel, že to byl sen. Není. Opravdu jsme si večer psali. V podstatě jsme pořád tam, kde jsme byli. It's forever? Možná...

Kolem našeho současného vztahu

Můj život se mění. Každým den jsem o krok dál. Nedá se říct, že bych se měnil já sám, možná jen navenek. Uvnitř jsem pořád snílek s hromadou snů, které jiným lidem mohou připadat nesplnitelné. Jen nyní pro jejich splnění něco dělám. A vím, že to dokážu.

To, že se realizuji mě dělá šťastným. Samozřejmě ne úplně. Pořád tady zůstává jedna slečna,, na kterou myslím každý den, kvůli které mám občas výčitky, když se jednou za čas spustím s nějakou jinou, a s kterou jsem letos ještě nemluvil ani přes telefon. Napsal jsem jí v sobotu zprávu. Oproti zvyklostem z poslední doby v ní nebylo přání k narozeninám ani k svátku, ale regulérní vyznání. Trochu mě to mrzí, byl jsem opilý a navíc jsem narušil jakousi auru, která se kolem našeho současného vztahu vznášela. Aspoň z toho mám ten pocit.

Hmm, a teď rychle opustit myšlenky, a soustředit se na realizování mých kariérních cílů.